Adasyev: Nevysvětlitelné incidenty na internetu i mimo něj v roce 2018 až 2019
------------------------------------------------------------------------------Úvodní poznámka: Původní text jsem začal psát v září 2018. Nedobrovolně hospitalizován v PN Bohnice jsem byl za doprovodu policejní eskorty dne 8. 8. 2019. Nedobrovolnou psychiatrickou hospitalizaci zařídil MUDr. Martin Jarolímek, toho času primář Denního psychoterapeutického sanatoria "Ondřejov" na Praze 4, který na mě současně podal trestní oznámení pro přečin nebezpečného vyhrožování. Šlo o můj první kontakt s psychiatrem a psychiatrií za život a současně moje první vyšetřování policií za dosavadní život (tj. k srpnu 2019 v mých téměř osmatřiceti letech).
Některé níže popsané incidenty přičítám dosud, tj. k říjnu 2023, a to za plného dodržování předepsané psychiatrické léčby (momentálně u MUDr. Jana Čermáka v Říčanech u Prahy), Bezpečnostní informační službě. Podezření na zájem BIS o mou osobu jsem měl od poloviny ledna 2018. Před tímto obdobím jsem o BIS smýšlel pozitivně a pokládal jsem ji za zastánce principů ústavních práv a právního státu. Vzhledem k mojí angažovanosti (viz dále) na zjišťování legálnosti a transparentnosti státních kontrol nelegálního zaměstnávání (tzv. švarcsystému) v několika pražských firmách jsem dokonce BIS považoval za svého potenciálního možného zaměstnavatele, což bylo z dnešního pohledu nereálné. K prvnímu vážnému podezření došlo po publikování mojí první české "satiry" na zahraničním webu poezie Hello Poetry (dále jen "HP"), jehož jediným zakladatelem a administrátorem byl a je Američan jménem Eliot York. Jeho účet na HP je dostupný na adrese https://hellopoetry.com/eliotyork/, jeho osobní stránka je na adrese http://eliotyork.com a jeho bývalý Twitter (nyní síť "X") je na adrese https://twitter.com/elioty. Eliota Yorka jsem se až v září 2020 marně snažil na jeho e-mailu zkontaktovat, ptal jsem se ho v angličtině detailně na dysfunkce a bizarní události z července až srpna 2018 na jeho webu HP, ale nedostal jsem od něj žádnou odpověď. První českou satiru, jakož i dvě další české satiry, jsem na HP publikoval v časovém rozmezí od 28. 12. 2017 až do června 2018, a to na mém dosavadním účtu hellopoetry.com/adasyev. Dva ze svých původních textů jsem přes službu Internet Archive (Wayback Machine) zarchivoval a jsou k nalezení na http://web.archive.org/web/20180531090316/https://hellopoetry.com/adasyev/poems/ nebo pod krátkým odkazem, který jsem na ně v červenci 2018 improvizovaně vytvořil: https://tinyurl.com/predcenzurou. První satira s názvem "Bezdomovci z kolonie Bubenské nábřeží založili kurýrní společnost" (28. 12. 2017) vulgárně parodovala pražské "švarcsystémové" kurýrní služby, jakož i skutečného státního úředníka - vedoucího inspektora Oblastního inspektorátu práce pro hlavní město Prahu a člena ODS, JUDr. Luboše Záveského. Toho jsem v textu dvakrát zmínil jako inspektora "Náveského". Text se týkal i bezdomovců ze skutečné pražské kolonie, kteří by byli sotva schopni nějakého doručování zásilek v teplotách kolem -10 °C, jak jsem to dělal pro firmu eKuryr, s.r.o. zčásti zdarma já. K textu mě inspirovala pražská realita roku 2017 v čase vzestupu taxi služby Uber, chuť napsat nějakou krátkou satiru (poprvé od publikování jen vlastní poezie nebo překladů), vedoucí inspektor JUDr. Luboš Záveský, pražské kurýrní firmy a zimní verše jedné nejmenované autorky (ve větě "hladina řeky se zableskla medovými paprsky prosincového slunce"). Po jeho zveřejnění jsem měl ještě ve stejný den po přihlášení k HP oznámení o prudším nárůstu počtu přečtení, tzv. "trending". Narážky v textu museli pochopit hlavně ti, kteří mají s firmami tohoto druhu nějakou osobní zkušenost. Pokud někomu v tomto bodě přijde paranoidní, že za nějakou někde publikovanou satiru (byť urážlivou a vulgární) se o vás může začít zajímat česká tajná služba BIS, je třeba to zohlednit v kontextu nových informací o BIS z médií, které jsem v době publikování svých satir neměl, jednoduše proto, že ještě neexistovaly. V roce 2018 až 2019 mi nikdo nevěřil, že za takové banality, jako je svoboda slova, která se "opírá" do podnikatelů i státní správy, může mít BIS pro někoho nějaký reálný dopad. Nikdo mi to nevěřil za časů vlády Andreje Babiše a tehdejšího i dosavadního ředitele BIS, někdejšího plukovníka a nyní generála Michala Koudelky. "BIS přece není StB a přes pochybného premiéra žijeme přece v demokracii", dal by se shrnout většinový názor. Doba se ale posunula a v roce 2022 Michal Koudelka poskytl serveru Seznam Zprávy rozhovor, ve kterém jasně říká, že ti občané, kteří budou znevažovat (rozuměj zesměšňovat) představitele státu, se dostanou do jejího hledáčku. K tomu, co přesně se jim stane, Koudelka řekl jen: Co konkrétně děláme, to z pochopitelných důvodů nemohu říct, ale samozřejmě se tomuto problému v rámci naší zákonné působnosti věnujeme.
Toho, že se BIS nebezpečně přiblížila při ochraně "státnosti" bývalé StB si všimli i někteří další novináři, viz např. https://echo24.cz/a/SWRVc/neprijatelne-vyhruzky-bis-koudelka-obrana-projevu. Moje obavy a zkušenosti zpětným pohledem nelze považovat za zcela paranoidní, hlavní rozdíl je v tom, že BIS podezírám, že se kromě činností podle zákona věnují její příslušníci i činnostem zcela nelegálním, a to je zhruba všechno další, co zde bude uvedeno. I toto má svůj faktický (v roce 2022 nově zjištěný) podklad v realitě, viz. např. článek o běžně používaných metodách jednání příslušníků BIS se svými lidskými "zdroji": https://ekonomickydenik.cz/supertajny-tym-bis-na-kompra-vedl-byvaly-estebak-za-totality-sbiral-kompra-na-diplomaty-i-tehotnou, pozoruhodná je kromě personálního obsazení hlavně věta komper na bázi: ´Buď to se domluvíme nebo…´
. "Komperem" je asi slangově myšleno zveřejnění kompromitujících informací na danou nepohodlnou osobu nějakým informačním kanálem, otázka zůstává jakým. Personální obsazení BIS ani v roce 2023 není zrovna ideální, viz další nová informace Ekonomického deníku: https://ekonomickydenik.cz/cekani-na-generalskou-frcku-ve-stinu-stb-reditel-bis-ma-po-svem-boku-vice-nez-30-let-po-sametove-revoluci-dva-prislusniky-statni-bezpecnosti.
Text se týkal pražské skutečnosti, kterou je švarcsystém a jeho úřední kontrola. JUDr. Záveský byl ve funkci vedoucího inspektora od roku 2015. Švarcsystém v praxi znamená legalizaci práce bez minimální hodinové mzdy a hrazení provozních nákladů, které je spojené se zákoníkem práce. Švarcsystémové firmy jako MESSENGER a.s., SPRINTER PRAGUE, a.s. nebo eKuryr, s.r.o. spoluvytvořily v Praze ekonomiku smetiště, kde nevítězí lepší služba, ale větší podvod. Jeden příklad jejich "zaměstnavatelské" praxe za všechny: aby se tehdejší jednatel firmy eKuryr, s.r.o. Martin Králik vyhnul placení odvodů za mě jako zaměstnance při příjmu nad deset tisíc u Dohody o provedení práce, firma mi po mojí ústní žádosti o vyúčtování zásilek náhodně snížila moje denní obraty ze zásilek, aby se ve vyúčtování "na oko" dostala pod hranici 10 000 Kč hrubé mzdy. Protože ale manažer firmy Adrian Panoch nedokázal narychlo snížit skutečný výdělek v tabulkovém procesoru přesně na částku 10 000 Kč, vznikla mu tak náhodná částka něco kolem 9700 a firma se tak vlastně tvářila, že mi na výplatní pásce dává víc než musí (tj. rovných 10 000 Kč, od 10 001 Kč má povinnost odvodů). Protože firma navíc podle smlouvy (a v rozporu se zákoníkem práce) účtovala kurýrům poplatek 1000 Kč za "používání radiostanice", moje hrubá mzda/odměna z dohody tak musela být logicky přes 10 000 Kč. Vyúčtování mi Adrian Panoch sebevědomě předal přímo do ruky. Na mou zmínku o tom, že jsem jezdil na kole denně skoro za každého počasí (a doručoval drtivou většinu zásilek jako kdyby byly objednány v rychlejším režimu a najel přitom týdně víc kilometrů než je jedna etapa Tour de France), mi jednatel společnosti Martin Králik v bezpečí kanceláře řekl jen: "Aha". Na dvě časově navazující smlouvy - Dohody o provedení práce, které sám uzavřel podle zákoníku práce a podepsal, mi do očí řekl: "Vy nejste zaměstnanec". Další měsíc si potom vyfakturoval minimálně sedmdesát "odjetých" zásilek za moji práci, ze kterých mi nezaplatil nikdy nic. Celková odhadovaná škoda i s ukradenou částkou nad 10 000 Kč byla a je minimálně 150 zajetých zásilek bez zaplacení, což jsou stovky najetých kilometrů na kole po Praze bez zaplacení. U firmy eKuryr, s.r.o. šlo při jejím švarcsystémovém podnikání navíc o střet zájmů, protože manželem majitelky firmy Ing. Hany Černochové je dlouholetý státní úředník Ing. Oldřich Černoch, CSc., který byl až do února 2022 členem dozorčí rady České pošty, předtím dominoval jako její ekonomický náměstek. Firma eKuryr, s.r.o. měla podle zákona vlastnit oprávnění provozovat poštovní služby, což nikdy neudělala a nemusela, byť je fakticky provozuje. Pokud by oprávnění musela mít z moci úřední, musela by za vlády Bohuslava Sobotky v roce 2016 přispívat do tzv. kompenzačního fondu České pošty. Ing. Hana Černochová se svou švarcsystémovou firmou eKuryr, s.r.o. by tak musela přispívat do státního podniku svého manžela Ing. Oldřícha Černocha, který v něm "sedí" na důležitém postu (předtím byl mimo to úředníkem na Ministerstvu zemědělství a jeho jméno se objevovalo v zápisech z jednání Úřadu vlády, vše jsem zjistil prostým hledáním v Googlu). Oba manželé jsou dosud (říjen 2023) uvedeni na stránkách Národního divadla v Praze jako jeho významní mecenáši: https://www.narodni-divadlo.cz/cs/mecenassky-klub-nd/nasi-mecenasi. Protežování pražských švarcsystémových kurýrních firem od ledna roku 2012 (kdy přešly kompetence kontroly nelegálního zaměstnávání z místních úřadů práce na Státní úřad inspekce práce) zahájil nejspíš podle jejich bezproblémového působení na trhu už první vedoucí inspektor OIP pro hl. město Prahu JUDr. Jaroslav Stádník, který potom přešel přímo na MPSV. Personální propojení je výhodné v tom, že když by někdo podal stížnost na postup pražského inspektorátu o úřad "výš", skončila by pravděpodobně na stole nebo počítači ředitele odboru zaměstnanosti JUDr. Stádníka, který předtím pražskému inspektorátu práce šéfoval. Toto personální spojení jsem okrajově zmínil i na straně 15 v podané stížnosti k Veřejné ochránkyni práv Anně Šabatové ze dne 9. 11. 2017, která je veřejně dostupná pod krátkou adresou tinyurl.com/svarcsystem.
Kvůli chybějící optimalizaci tras kurýři najezdili po celou dobu podnikání těchto firem extrémně dlouhé trasy, aniž mohli někdy vůbec něco vydělat (kvůli poměru jejich nákladů a provize, kterou jim určila firma). Protože rozdíly jen ve vzdušných trasách jdou do desítek procent, na kole to v praxi znamená až 70 km týdně navíc. Zdání práce, kde rozhoduje jen intuice nebo zkušenost, je opravdu jen zdání. Ve funkčním systému s optimalizací tras je zásilka jednoduše přidělena tomu, kdo s ní ve výsledku urazí nejkratší vzdálenost. Tento systém jsem navrhnul v rámci stížnosti k VOP, viz např. strana 6 a strana 22 na adrese tinyurl.com/svarcsystem. Můj systém by se dal nazvat "kostky jsou vrženy": algoritmus se s každou novou příchozí zásilkou od zákazníka opakovaně použije pro každého kurýra a u koho dosáhne minima, ten ji dostane. Ekonomičtější systém podle mě neexistuje a kurýři si v něm nemůžou stěžovat na nespravedlnost, ale jen na náhodu. Oproti práci doc. Fábryho z VŠE jsem ze "statické" a "dynamické" úlohy kurýrní služby udělal jedno a totéž (existuje jen "statická" úloha kurýrní služby kombinovaná s rozvozem). Můj náčrt přesného algoritmu s libovolným počtem kurýrů je použitelný pro obdobné služby všude na světě.
Můj text "Bezdomovci z kolonie Bubenské nábřeží založili kurýrní společnost" jsem načasoval se souběžně elektronicky podanou stížností k ombudsmance Anně Šabatové ze dne 9. listopadu 2017. Tu jsem ve veřejné verzi umístil na Google Drive (drive.google.com/file/d/0B0oay8OaCCJ4NGhzNWcxb1gzYlU) a zpřístupnil ji také pod již zmíněným krátkým odkazem tinyurl.com/svarcsystem. Pro zvýšení jejího účinku na státní správu, (potenciální) kurýry těchto firem a veřejnost jsem ji ještě v druhé polovině listopadu 2017, tj. několik měsíců před jejím vyřízením a ještě předtím, než jsem vůbec měl jistotu, že se jí bude VOP zabývat, sám zveřejnil také na serveru docplayer.cz. Její informační dopad je mimo jiné takový, že kurýři nebo zájemci o takovou práci neměli/nemají šanci ani při nejlepší vůli a zkušenosti snižovat svoje náklady nabíráním více zásilek (na více místech) a volit správné trasy. Nesmyslu o výhodnosti vozit současně více zásilek věřili i dispečeři těchto firem, jak jsem sám zažil, kteří takto nutili nebo dosud nutí kurýry, aby jezdili co nejvíc naložení náhodně dlouhé trasy. Samotnou přílohu mojí stížnosti (viz strana 22) po mně překontroloval jeden vysokoškolský ekonom a matematik jménem doc. Radim Valenčík z VŠFS.
Pokud vám všechny předešlé informace připadají jako slabé nebo nedostatečné, případně rovnou paranoidní pro zájem předsedy vlády Andreje Babiše a/nebo BIS o mou osobu a moje texty, budu pokračovat. Způsob zaměstnávání a fakturace, kterou jsem ve stížnosti nazval "pseudofakturací", se netýká jen služeb, ale funguje i ve výrobě. Zatímco předchozí předseda vlády Bohuslav Sobotka působil jako někdo, kdo o "boji s šedou ekonomikou" (jak ještě v září 2017 hrdě prohlašoval) buď lže, nebo nemá informace, další předseda vlády Andrej Babiš je už někdo, kdo mohl mít na tzv. švarcsystému zájem osobní. Díky němu můžou výrobní podniky lehce snižovat svoje provozní náklady. Soulad s mojí stížností jsem kupodivu zjistil i ze strany samotného Ministerstva vnitra ČR, když začátkem roku 2018 na stránkách mvcr.cz uvedlo, že v soukromých bezpečnostních agenturách neplatí kvůli švarcsystému ani minimální hodinová mzda a že švarcsystém je v nekalé hospodářské soutěži v podstatě něco jako cenový dumping.
S nelegální prací souvisel i můj druhý prozaický text "Bezdomovci z kolonie parkoviště Wilsonova založili Oblastní inspektorát práce", který zpětně sám hodnotím spíš jako čistou literární provokaci, protože šel konkrétním úředníkům z OIP Praha hodně "na tělo", a odpověď na něj byla proto asi nevyhnutelná. Sám BIS chápu kvůli nutnosti jistého "vyvažování" podobných veřejných literárních útoků na státní správu, které se na sociálních sítích rychle šíří a které by se potom mohly stát nepsaným pravidlem; v tom se dá vidět při troše snahy její "bezpečnostní" úloha pro stát, ať už je momentálně jakýkoli. V mojí druhé satiře jsem pod zkomoleným jménem zmínil i pražskou vedoucí oddělení kontroly nelegálního zaměstnávání z OIP Praha PhDr. Janu Konečnou alias "Konečníkovou" a vedoucího právníka OIP Praha Mgr. Dalibora Válka. K improvizaci při psaní mě inspirovala jedna opravdu odvysílaná zpráva z května 2018 v České televizi, kdy redaktor napřed u záběrů akce cizinecké policie dramaticky četl, že policie provedla zásah se skutečně asi sto padesáti případy nelegálních pracovníků. Potom ale dodal, že jedna z přihlížejících zásah natočila (a to je to, co vidíte). Jak může přihlížející znát přesný počet případů nelegálního zaměstnávání, který zná buď jen zasahující Služba cizinecké policie, nebo inspektoři práce? Na to znala odpověď jen Česká televize nebo ti, kdo jí zprávu dodali. Větu, kterou v mojí satiře přečte pro veřejnost ve zprávách moderátor ČT "A vy český kundy je budete muset zaměstnat znovu" jsem nemyslel jako národnostní urážku Čechů nebo Ukrajinců, ale jako popis skutečnosti. Další skutečnost, že obecně pražští úředníci mají z ukládaných pokut tzv. "desátky" (odměny), se později potvrdila z různých článků na internetu jako pravdivá nebo velmi pravděpodobná.
Abych dokázal, že si nevymýšlím, předkládám ke stažení všechny dokumenty ke kontrolám nelegálního zaměstnávání týkající se činnosti/nečinnosti OIP pro hlavní město Prahu. Jak je vidět, OIP Praha aktivně (nebo spíš "aktivně-pasivně") sabotuje kontroly firem založených na tzv. švarcsystému, moje vulgární literární útoky na uvedené státní úředníky byly proto namístě. "Sabotování" spočívá v tom, že kontrolu úřad buď neprovede, nebo pokud je ji už nucen provést, nezahájí včas přestupkové/správní řízení, aby došlo k promlčení deliktů firmy, případně podvede i samotnou ombudsmanku, když po zdánlivě právně korektním předložení požadovaných informací o kontrolách a řízeních následně tyto řízení OIP zastaví (tak, že ombudsmanka se to už nedozví). To se stalo v případech firem eKuryr, s.r.o. a SPRINTER PRAGUE, a.s.; ombudsmanka si informace k zahájení dvou řízení ze dne 23. 8. 2018 vyžádala už dne 5. 9. 2018, což bylo bohužel příliš brzy (přesné datum znám z dokumentu, který získala Transparency International, viz níže):
Pokud se o všem snažíte informovat a varovat ostatní prostřednictvím recenzí Google, máte smůlu. Společnost Google provádí soukromou cenzuru recenzí svých vlastních uživatelů, přičemž se vymlouvá na "strojovou inteligenci", která rozhoduje o tom, zda vaše recenze bude nebo nebude zveřejněna. Tady jsou moje příklady:
Útok BIS na server hellopoetry.com v červenci až srpnu 2018?
------------------------------------------------------------Všechny dál popsané události, konkrétně modifikace a vkládání nových dat do internetových přenosů TCP/IP JSOU z principu možné a technicky proveditelné státní zpravodajskou službou jako je BIS. Dobrým příkladem je vkládání úmyslně "chybných" paketů do internetové komunikace z místa v páteřní síti internetu (tzv. útok ze středu - MITM/MOTS), což je kvůli chybám v zabezpečení SSL/TLS možné i při zdánlivě zabezpečeném přenosu prostřednictvím HTTPS. Viz detailní zpráva o takovém útoku typu "více k více" (ve smyslu modifikace z více serverů k více koncovým počítačům), kterým mělo být ze strany americké tajné služby NSA zabráněno ve stahování softwaru pro šifrování komunikace a současně mělo dojít útokem ke kompromitaci serveru jeho poskytovatele: https://goodcrypto-private-server.sourceforge.io/news/surveillance-system-used-for-censorship-in-europe.html, článek je z roku 2015 (stejný text byl převzat on-line knihovnou Cryptome). Jak odhalil Edward Snowden, přístup k serverům na americkém území zajišťuje FBI, konkrétně jeho jednotka pod zkratkou DITU - Data Intercept Technology Unit. Otázkou zůstavá spojení česká BIS - americká FBI nebo NSA. Proč by ale "recipročně" takové spojení nebylo možné, když česká BIS běžně asistuje policii při zjišťování identit pachatelů v ČR u trestných činů (jako je např. vyhrožování nějakému státnímu představiteli), které se odehraje na nějakém zahraničním serveru nebo cloudu (to zahrnuje servery sociálních sítí Facebook, Twitter - X, Google - gmail.com nebo třeba americký e-mail Yahoo)? Takové asistence BIS policii lze najít v českých médiích. Na již zrušených stránkách edwardsnowden.com byl k dispozici elektronický "oběžník" z roku 2005 pod názvem "Czech Mates?", který potvrzoval datovou síť mezi americkou NSA a českým Úřadem pro zahraniční styky a informace už v této době. Jsem přesvědčen, že BIS má přístup minimálně k americkým cloudovým hostingovým službám, kam patří např. i služba Amazon CloudFront, kde s jednou přestávkou v roce 2020 byl a je hostován i server hellopoetry.com (mezitím byl jednou hostován u služby Cloudflare, Inc.).
Postupně vylíčím to, čeho jsem byl na stránkách hellopoetry.com svědkem:Od 31. 5. 2018 jsem věděl, že moje čerstvě publikované texty sleduje okamžitě po zveřejnění i někdo jiný než registrovaní čtenáři anglicky psaných básní z komunity Hello Poetry, kteří pocházejí z celého světa. Po zveřejnění mojí krátké satiry "Bezdomovci z kolonie parkoviště Wilsonova založili Oblastní inspektorát práce" vzrostla návštěvnost textu během zhruba 20 minut asi na 30 zhlédnutí, což by podle zkušenosti s předchozími texty nebylo možné s překladačem Google. A bylo nepravděpodobné, že by zrovna někdo z mých pravidelných čtenářů z ČR ve stejnou minutu kontroloval, jestli jsem nezveřejnil novou věc a okamžitě ji sdílel. Tuto skupinu česky rozumících čtenářů tak nepřivedla náhoda, ale spíš monitorování mého profilu v reálném čase.
V předtuše nějakého většího střetu jsem krátce na to změnil popisek své hlavní profilové stránky na "Nejoblíbenější server poezie pražské státní správy / The most favourite poetry site of corrupted state administration in Prague". Jak můžu zpětně říct, BIS si to pro sebe vyložila jako poslední výzvu k přímému střetu a cenzuře.
Informatický zápas s BIS na Hello Poetry v červenci až srpnu 2018?
------------------------------------------------------------------Svoje protihráče bych přirovnal k profesionálním šachistům. Je to opravdu jen příměr, protože pravé šachy jsem v životě s nikým nehrál.
Na konci července 2018 (přesně 28. 7.) jsem při náhodném odhlášení z účtu Hello Poetry zjistil, že téměř všechny moje texty najednou totálně překrývají reklamy Google (Google Ads), které vypadaly naprosto věrohodně. U textů ostatních autorů se ale žádné reklamy nezobrazovaly, i když jsem tyto stránky opakovaně načítal. Usoudil jsem, že jsem pod přímým útokem a cenzurou a ke stránkám má přístup někdo jiný než jejich provozovatel. Ten totiž tvrdil, že jejich provoz financuje výhradně z dobrovolných příspěvků, jak sám uvádí na stránce o financování Hello Poetry: hellopoetry.com/about a dále také na stránce: hellopoetry.com/faq/#how-is-the-site-run-does-it-make-money. Reklamy na stránkách Hello Poetry se zobrazovaly jen pro návštěvníky zvenčí, po přihlášení na účet jsem měl stránky normální; z toho jsem usoudil, že ostatní uživatelé po přihlášení také žádné reklamy neuvidí.
Začal jsem proto místo básnického psát čistě informativní text v angličtině "A Message" ("Zpráva"). Před zveřejněním jsem rozpracovaný text uložil na svůj účet jako "Private" a měl tak být viditelný jen pro mě. Návštěvnost uloženého textu ale do minuty vzrostla na číslo 3, i když jako soukromý žádnou návštěvnost ještě mít nemohl (sám přihlášený uživatel návštěvnost vlastních textů zvyšovat nemůže, jinak by to tak dělal každý). Po jeho dokončení a odkliknutí na "Public", tj. změně na veřejný, zmizelo ale dokonce i celé jeho grafické zápatí, které normálně obsahuje ikony pro sdílení na sociálních sítích. Viděl jsem, že boj asi začal a že druhá strana nemá rozhodně zájem na zveřejňování textů o domnělých internetových účtech českého Ministerstva vnitra v angličtině. Chystanou "A Message" jsem kvůli divnému zápatí smazal, ale předtím hned zkopíroval text do nové A message from me (záloha na tinyurl.com/a-message-from-me). Druhá strana měla čas reagovat až ve chvíli, kdy jsem ze svého prohlížeče něco poslal na server.
Text "A message from me" jsem původně začal psát jen kvůli domnělému účtu MV ČR, který se nakonec (k červnu 2021) nepotvrdil jako pravý - tzn. mýlil jsem se o jeho původu. Text ale posloužil jako improvizovaný základ pro "stínování" akcí druhé strany, ve snaze vzít jí co nejvíc možností při falšování stránek - vkládání nových dat. Do textu "A message from me" jsem pro ostatní napsal, že jsem asi jediným, komu reklamy překrývají básně, a že reklamy můžou vidět jen po svém odhlášení z účtu. Účinek mojí informace se dostavil. Někteří z uživatelů na Hello Poetry se museli opravdu asi odhlásit, aby si ověřili, jestli nelžu. A mohli tak po nějakou dobu vidět, že se před mými texty opravdu zobrazují reklamy Google Ads, bez ohledu na to, z jaké země (IP adresy) se na ně někdo dívá. Výsledkem mého logického útoku by byla pro druhou stranu kompromitace celého webu Hello Poetry před komunitou jeho uživatelů, kteří by se mohli začít správce stránek ptát, proč se na něm zobrazují nějaké reklamy, když tvrdí, že na něm žádné být nemají. Že se toho druhá strana opravdu asi bála, byla druhý den už ne domněnka, ale jistota. Reklamy "téměř" na celý den zmizely a přestaly překrývat všechny moje texty a básně. Z tahu druhé strany jsem pochopil, že je něco jako chameleon, který se bojí důkazu o vlastním působení na stránkách. Vyplynula z toho šance druhou stranu (snad BIS) alespoň v něčem porazit.
Ještě ve stejný den ale reklamy začaly znovu, tentokrát se však začaly zobrazovat u všech básní na Hello Poetry, ne jenom u mých. To muselo odhadem znamenat, že reklamy se po odmlce zobrazují jenom pro ČR, protože pro návštěvníky a uživatele ze zahraničních IP adres se jim reklamy zobrazit už nemohly. To je "logika" tajné služby: moje trvale zveřejněná informace o překrývající reklamě před mými básněmi by svědčila v můj prospěch jako někoho, kdo se nemýlí a upozorňuje na něco nenormálního, což je přesně opačný zájem než měla vůči mně druhá strana, a proto reklamu pro zahraničí zrušila. Druhá strana reklamou jen pro ČR v danou chvíli moc neriskovala, protože drtivá většina uživatelů Hello Poetry pocházela z jiných zemí (IP adres) než z ČR a tam se jim teď žádné reklamy už nezobrazovaly. Protože ale u reklam výhradně pro ČR šlo z mojí strany jen o dobrý odhad, ne o jistotu, do aktualizace textu pro zahraniční čtenáře jsem anglicky napsal, že reklamy viděné z české IP adresy po zveřejnění mojí informace o nich napřed zmizely, ale teď je druhá strana obnovila u všech básní, aniž bych ale nutně tvrdil, že se pro zahraničí už nezobrazují. Smyslem takové pravdivé věty bylo nevypadat jako někdo, kdo se případně mýlí. Můj trvale dostupný text "A message from me" tak pro druhou stranu (BIS) vytěsňuje možnost, že by obnovila překrývající reklamu pro zahraničí. Anglicky je v něm současně stručná informace o tom, že reklamy se začaly zobrazovat pro všechny básně viděné z ČR (anglicky psanou informaci o "útoku" české BIS na Hello Poetry jsem později přidal na svoji profilovou stránku www.deviantart.com/adasyev). Potom, co druhá strana pro ČR obnovila reklamy pro všechny autory na Hello Poetry, jsem pro českou veřejnost nemohl snadno dokázat, že jde o akci namířenou proti mně jako autorovi. Z vnějšího pohledu se reklamy mohly někomu v ČR jevit jako normální věc, za kterou může autor webu. Přes sociální sítě mohl třeba někdo šířit, že na reklamách, které napřed byly jen před mými texty, chci vydělávat a že přitom jsem je umístil tak idiotsky, aby moje texty nešly bez blokovače reklam číst. K šíření zmatku mohl posloužit i "můj" falešný profil na Facebooku, jehož existence mi byla potvrzena mou vlastní sousedkou. Na falešném profilu Facebook mohl klidně někdo tvrdit výmysly pod mojí falešnou identitou, zatímco jsem skutečně já aktualizoval informace na svém účtu na Hello Poetry - tak vzniká skutečná paranoia na internetu. Nepovedeným záměrem bylo odradit moje čtenáře a čtenářky, což se nepovedlo. Druhá strana - ať už to byla BIS nebo někdo jiný - k mojí tvorbě díky mému protiútoku naopak nechtěně přitáhla větší pozornost jak z ČR, tak ze zahraničí. Přáním "druhé strany" nejpíš bylo, aby mě psychický nátlak z naprosto překrývajících reklam dovedl k tomu, abych svůj účet raději zrušil a smazal veškerou svojí básnickou tvorbu, v naději, že snad potom reklamy přestanou v ČR ničit texty ostatních autorů nebo autorek poezie na Hello Poetry. Kdybych to ale udělal, neměl bych stejně žádnou jistotu, že reklama na Hello Poetry přestane a druhá strana tím se mnou skončí.
Kromě anglického textu "A message from me" jsem začal psát stručné informace v češtině i angličtině do záhlaví své profilové stránky hellopoetry.com/adasyev. Jeho velikost mě ale omezovala na hodně stručné informace o probíhající cenzuře. Při úvodním oťukávání protistrany jsem třeba do záhlaví česky napsal větu "Jako pomsta za moje texty je začaly překrývat reklamy, pokud se už nezobrazují, je to kvůli tomuto textu". Protistrana na moji větu reagovala změnou překrývajících reklam na malé bannery, které nic nepřekrývaly, zobrazovaly se u básní všech autorů a moje věta na ně tak logicky neměla žádný vliv. Naopak na můj další přechodný český text o cenzuře a překrývající reklamě protistrana reagovala tak, že občas moje texty reklamou překryla, občas ne. Protistrana tím trochu naivně sledovala snížení mojí věrohodnosti, protože ten, kdo by se proklikl ze stránky nějaké mojí básně na hlavní stránku, by si ode mě přečetl, že jsou úmyslně překryty reklamou, a přitom se právě před chvílí přesvědčil, že to není pravda. Protistrana si svojí improvizací asi představovala, že četností zobrazovaných reklam najde správný poměr lidí, které odradí od četby mojí poezie buď totálně překrývající reklama, nebo moje na oko nepravdivá informace o cenzuře pomocí reklam (když se návštěvníkovi zrovna žádná reklama nezobrazí). Moji ironickou hlášku v záhlaví "Reklamní server Ministerstva vnitra ČR" mi protistrana opáčila přidáním obří plochy na stránky (v té době už jen pro ČR) s anglickým textem "Help us support this site" ("Pomozte nám podpořit tento web"). Když jsem si na nějakou dobu změnil svoje jméno nejdřív na ministra vnitra Lubomíra Metnara a potom na ministra vnitra Jana Hamáčka, protistrana po chvíli reagovala blokováním návštěvnosti mých básní, jak jsem viděl na rozdílech v číslech při odhlášení z účtu. Šaškování s falešnými jmény by se ale po čase obrátilo proti mně (protože kdo by mi pak něco věřil), takže po experimentu jsem se vrátil zpět ke svému autorskému jménu.
Po logické jistotě, že se reklamy zobrazují už jenom pro ČR (viz výše), jsem napsal pro moje čtenáře výzvu, ve které jsem upozornil na "cenzorské" reklamy a falšování návštěvnosti, a vyzval ke sdílení lidi, kteří se mnou sympatizují a líbí se jim moje básnická tvorba. Tento český text s jednoduchým názvem Sdělení jsem normálně odklikl jako veřejný, ale potom, co jsem to udělal, během chvíle zmizel z mojí profilové stránky. Po přihlášení byl ale stále normálně viditelný. Druhá strana mi při naší "ostré hře" na Hello Poetry ale ukázala, že odstavce mých textů a básní nechala být, jinak by pro mě nemělo smysl o něco bojovat. V závěrečné fázi boje o výslednou podobu textu "A Message From Me" v něm protistrana "jen" prohodila pořadí dvou mých odstavců, abych působil jako co největší blázen a uváděl větší číslo zablokované návštěvnosti textu dřív než menší číslo v následujícím prohozeném odstavci. Tím mi protistrana ale nechtěně pomohla odstranit právě ten prohozený odstavec, který nebyl přiřazený k žádné mé očíslované aktualizaci a jenom opakoval už řečené, takže byl už zbytečný. Po zkušenosti, že protistrana může odstavce i prohazovat, jsem přiřadil ještě jeden volný odstavec k sousední očíslované aktualizaci a tím můj text dostal pro protivníka už těžko změnitelnou podobu, což bylo pro mě v danou chvíli důležité. Na svojí výzvu (Sdělení) jsem po jejím zneviditelnění protihráčem musel improvizovaně vytvořit krátký odkaz tinyurl.com/nechcemecenzuru (hellopoetry.com/poem/2639925/sdeleni/), který jsem pak přidal pro veřejnost do záhlaví své hlavní stránky, které jako jediné fungovalo normálně. Po otevření mé výzvy proti cenzuře pomocí překrývající reklamy ji protivník samotnou překryl obří černobílou plochou s názvem Sudoku (nešlo o reklamu Google Ads), která se zvětšovala úměrně s počtem čtenářů (protistrana to vyhodnotila asi jako optimálně odrazující variantu). Nápis Sudoku jsem pro sebe považoval za symbolický vzkaz, ale současně se tím nápisem nejspíš snažili shodit i mou vážně míněnou výzvu, kterou banner Sudoku kompletně překrýval. V pararelním působení na čtenáře z ČR se tajná služba mohla snažit "hravým" nápisem naopak situaci a moje informace o cenzuře zlehčovat. To je snaha o emočně "schizofrenní" působení (pokud vám nějaké silné emoce ještě zbyly, pokud ne, musíte věštit i snahu protivníka o emoční působení na vás samého). Odkazem na česky psanou výzvu pro veřejnost jsem protistranu dostal do kouta, protože jsem psal o překrývání reklamou, ale jen pro ČR, přičemž protistrana tento samotný text "Sdělení" pro české IP adresy překryla nesmyslným bannerem "Sudoku" a tím ji názorně dokazovala. Při připojení ze zahraničí, jak si mohl kdokoliv ověřit přes VPN nebo od známého mimo ČR, se přitom žádná reklama už zobrazit nemohla, protože jsem o ní souběžně anglicky informoval světovou komunitu na Hello Poetry v textu "A message from me". Tím jsem dostal protistranu (snad BIS) do logického sporu.
Nejdřív někoho asi napadne, že se stránkou, na které reklama překrývá nějaký text, něco není v pořádku, případně vyhraje zvědavost, jaký text zakrývá. Překrýváním (zprvu jen mých) textů reklamou mi jako autorovi udělali reklamu na moje verše. Z pohledu hráčů z druhé strany to byl (jak jinak) zlomyslný revanš za zkomolená jména úředníků a celkově moje "satiry".
Můj výsledný anglický text o průběhu "cenzury" na Hello Poetry se stínováním některých akcí a reakcí protistrany (snad BIS) je dostupný také pod odkazem tinyurl.com/linktomylasttext (záloha na tinyurl.com/a-message-from-me). Přístup tajné služby (snad) ke stránkám je trvalý a legální - jde o "status quo" - a nejde o žádný klasický kybernetický útok, který jednou začne a zase skončí. Předpokládaný zájem tajných služeb na falšování dat webových stránek je asi ten, aby falšování probíhalo skrytě a zaměnitelným způsobem - jde o tzv. "false flag operation", česky operaci pod falešnou vlajkou, viz informace o této metodě na Googlu a Wikipedii.
Bannery od protistrany na stránkách Hello Poetry pocházely z mnoha různých zdrojů a zemí, za některé alespoň následující IP adresy, které jsem zjistil ze svých logovacích souborů ve Windows:
V průběhu srpnového střetu s protivníkem na stránkách Hello Poetry, kdy jsem začal v textu "A message from me" stínovat některé jeho akce, byl reakcí i pokus shodit mi prohlížeč pomocí jednoduchého HTML kódu, vnořeného do editační stránky mého účtu, s cílem znemožnit mi další aktualizaci textu "A message from me" pro uživatele z Hello Poetry i veřejnost. Stránka se sama znovunačítá (s časem obnovení 0 vteřin) a její uložení do operační paměti prohlížeče může vyvolat jeho pád, pokud se nadměrně zvětší velikost načítané stránky: 66.81.204.228 (hostováno na Confluence Networks Inc., Britské Panenské ostrovy, 19. 4. 2019 dostupné). Použítí známé metody "meta-refresh" k útoku na prohlížeč je tady zcela originální a svědčí o profesionálním protihráči.
Po mém druhém útočném (nebásnickém) textu namířeném proti pražské státní správě se mě ale leckdo jako nevyzpytatelného autora mohl začít bát, protože nikdo nevěděl, na koho moje texty "padnou" příště (pravidelné sledování mojí profilové stránky tak mohlo být pro někoho stresující).
Až v červnu 2020 jeden z uživatelů na Hello Poetry zveřejnil informace o bizarním chování celého webu: https://hellopoetry.com/poem/3885471/has-hello-poetry-fallen. Po přihlášení zobrazené komentáře dalších uživatelů tomuto příspěvku přitakají s tím, že např. spousta publikovaných básní od autorů na HP nemá vůbec žádné zhlédnutí nebo vůbec žádné komentáře. Návštěvnost mých textů i textů druhých uživatelů navíc v roce 2023 začala z neznámých technických příčin klesat v řádu stovek až tisíců, místo toho aby rostla; tady jsou zarchivované příklady mojí veřejné výzvy:
A. POČET ZHLÉDNUTÍ/PŘEČTENÍ BYL V LEDNU '23 ZHRUBA 3,3 TISÍC
B. V ŘÍJNU '23 BYL UŹ JENOM ZHRUBA 3,1 TISÍC
Některé další incidenty
-----------------------Mladí milenci, kteří se vášnivě líbali poblíž mého auta zaparkovaného poblíž ulice Na Dlouhé mezi v pražských Hodkovičkách, kam jsem se dostavoval do ulice Klánova k "psychoterapeutovi" Martinu Jarolímkovi (který na mě později podal trestní oznámení), jakoby mimoděk pronášejí různé věty směrem ke mně o šikaně státních zaměstnanců, kteří jsou taky jenom lidé. Zajímavá shoda s mým příběhem. Po zkušenosti z léta 2019 jsem ostražitý a podezřívavý už prakticky vůči všem. V červenci 2019 projíždí stejnou ulicí Na Dlouhé mezi před mým zrakem auto s poznávací značkou začínající "STB". Asi značka na přání.
Ještě poznámka k mojí básnické tvorbě z let 2016 až 2018: nejsilnější drogou, kterou jsem při ní použil byl zelený čaj. Metafora o feťácích v básni Jedno slunce vládne všem byl jen okamžitý nápad a improvizace. Zdánlivě absurdní báseň Nepojmenovaná byla inspirovaná skutečnou událostí s muflony, kteří vyběhli z areálu Thomayerovy nemocnice dne 4. 7. 2016 a přešli se pást opravdu po přechodu pro chodce na druhou stranu silnice (potom jsem šel na pivo do občerstvení "Hadovka" na Michelské). Verš "a vrazi viní svoje oběti" jsem nemyslel tak, že jsem někoho (doposud) opravdu zabil, byl to taky jen příměr a básnická improvizace.
Kontakty na mě:
INFORMACE O "PSYCHOTERAPEUTOVI" MUDR. MARTINU JAROLÍMKOVI:
----------------------------------------------------------Psychiatr MUDr. Martin Jarolímek stál v srpnu 2019 za mým udáním Policii ČR a žádostí o nedobrovolnou hospitalizaci v PNB. Stál rovněž za křivým obviněním z toho, že jsem měl vyhrožovat smrtí jeho zaměstnankyni v DPS Ondřejov arteterapeutce Bc. Janě Vlkové, což ona sama policii ve své výpovědi popřela; naopak jsem s ní měl velice dobrý vztah a ze strany Jarolímka mohlo jít o žárlivost. Vše můžu na vyžádání doložit kopiemi svého trestního spisu, který mi obstaral advokát. To uvádím proto, že mi psycholožka z PNB Andrea Scheansová, která má k Jarolímkovi osobní přátelský vztah, nechtěla ani uvěřit, že by Jarolímek mohl tvrdit něco takového policii a státnímu zastupitelství.
MUDr. Jarolímek mi tvrdil, že je ve spojení s ředitelem Bezpečnostní informační služby Michalem Koudelkou nejspíš přes zednářskou lóži a ten má proto dobrý přehled o jeho pacientech. Dokonce se mi chystal ukázat soukromé Koudelkovo číslo, říkal "Můžeme zavolat Koudelkovi". Dále mi Jarolímek tvrdil, že jsem "osoba ohrožující bezpečnost státu", a to kvůli publikování svých satir znevažujících úřední osoby na serveru Hello Poetry. Jde o skutečný právní pojem, který je sdělován cizincům ze strany MV ČR (dle zákona č. 186/2013 Sb. o státním občanství) při jejich žádostech o státní občanství a BIS s ním skutečně běžně pracuje i u občanů ČR. Řekl mi také, že naše neformální rozhovory (oficiálně psychoterapie) začínají být nebezpečné i pro něj. Řekl mi rovněž, že se o mě zajímá kromě BIS i nějaká další skupina lidí. Na otázku kdo to je, při mém odchodu řekl jen: "Nemohu říct."
Klíč k tvrzením Jarolímka leží v jeho knize vydané nakladatelstvím Galén v roce 2017, která se jmenuje "Já blázním s vámi". Podstatné ukázky z knihy jsou ZDE. Na straně 11 Jarolímek uvádí: Já jsem se naopak rozhodl přijmout Jakubův svět a stát na jeho straně. Dokonce jsem se rozhodl do jeho psychotického světa aktivně vstoupit, abych si ho víc získal. Podařilo se mi Jakuba přesvědčit, že jsem napojený na BISku a na jiné tajné služby fungující u nás a že můžu nějaké věci ovlivňovat v jeho prospěch. To byla jedna věc, která ho zaujala.
Dál na straně 12 uvádí: Vzpomněl jsem si, že na ambasádě kdysi pracovala moje bývalá přítelkyně Helena. Zjistil jsem, že tam stále ještě je a vede oddělení PR. Zavolal jsem jí a vysvětlil jí svůj plán. Napíšeme s Jakubem stížnost na PR oddělení US Embassy Prague a ona mu písemně odpoví. Helena byly vždycky trochu jiná než ostatní holky, takže tomu naprosto rozuměla a souhlasila s tím.
MUDr. Martin Jarolímek se tedy otevřeně přiznává, že svým pacientům lže a manipuluje s nimi, včetně poměrně sofistikovaných zinscenovaných forem "pomoci". Takový jeho pacient může pak být schopný všeho, protože v podstatě jeho "terapeut" Jarolímek mu jeho zážitky a zkušenosti potvrzuje jako realitu. Jak asi takový jeho pacient bude reagovat, pokud se dozví, že i jeho terapeut je podvodník a nedá se mu prakticky v ničem věřit? Jak jsem zažil já a mám doloženo, Jarolímek je schopný dobře lhát nejen svým pacientům, ale i policii o svých pacientech. Na straně 13 pokračujeme: Naše kontakty se po ambasadorské linii úspěšně rozvíjely, ale Jakub potřeboval nějaké léky a já jsem hledal způsob, jak mu jejich užívání zdůvodnit. Použil jsem znovu manipulaci s BISkou. Řekl jsem Jakubovi, že jsem odtud obdržel informaci – prostřednictvím konkrétních osobností, které jsem znal –, že existuje jediná možnost, jak se může chránit proti šikaně. A to, že ke mně bude pravidelně docházet a bude ode mne dostávat dlouhodobě působící depotní injekci.
Takový člověk bude jistě u Jarolímka rychle vyléčený!
Největší překvapení mě čekalo po mém zadržení policií dne 8. 8. 2019. První uniformovaný policista, který mě v doprovodu dalšího policisty a jedné policistky měl eskortovat do PNB, mě na chodbě oddělení na Praze 4 okamžitě oslovil a uvítal slovy: "To je předseda strany dělnické a sociální spravedlnosti Vajdas!" Při jízdě policejním autem, kde jsem seděl v poutech, z něho vylezlo, že detailně zná moji autorskou tvorbu na Hello Poetry a ví, kdy jsem přesně publikoval první svou "satiru". Stejně tak přijímací lékař na pavilonu 27 - Neklid v PNB znal mou veřejnou výzvu "tinyurl.com/nechcemecenzuru", která v té době měla přitom zobrazenou návštěvnost pod 100 přečtení (viz služba web.archive.org z konce července 2019). Podle jména mě pak znal minimálně jeden další (přátelsky nakloněný) hospitalizovaný člověk, který působil zcela při smyslech, a na vycházce o mně referoval mým celým jménem nějakému svému známému do telefonu. Ani ho nepřekvapovalo, že jsem se po publikování svých textů a angažmá v kontrole nelegálního zaměstnávání do Bohnic nakonec dostal.
Můj pokus o získání informací přímo od BIS:
-------------------------------------------Protože je Česká republika deklarovaná oficiálně jako "právní stát", což si po všech získaných informacích nemyslím, že ve skutečnosti je, zkusil jsem podle zákona o svobodném přístupu k informacím oslovit samotnou BIS. Neměl by být problém otevřeně zjistit, že vás BIS nepovažuje za jakýkoliv bezpečnostní problém, sdělení takové informace přece nijak neohrožuje její činnost. To je samozřejmě naivní přístup, protože BIS o své činnosti nesděluje nikomu nic. Jak jsem zjistil, BIS sama porušovala/porušuje zákon o svobodném přístupu k informacím, potvrdila mi to parlamentní komise pro BIS, viz dokumenty níže. Ironií je, že BIS porušovala zákon o svobodném přístupu k informacím po celou dobu od roku 2018, kdy byl předsedou parlamentní komise pro její kontrolu pan Bělobrádek a ten mi nyní sám potvrdil, že BIS pochybila. Pokud se tedy jako já dostanete před soud nebo vás bude zkoumat soudní znalec (v mém případě MUDr. Petr Kubej) a budete tvrdit, že se o vás zajímá česká tajná služba a že vám to dokonce někdo jako Jarolímek říkal, nemáte prakticky jakoukoliv šanci takovou informaci legálním způsobem zjistit. Soud dá pouze na posudek soudního znalce a vy budete ve škatulce nepříčetného s psychiatrickou diagnózou. Když budete před soudem tvrdošíjně opakovat, že vám to přece tvrdil váš psychiatr Jarolímek, jednoduše vás soud vyhodnotí jako společensky nebezpečného a bez dalšího dokazování vás pošle na dva roky do uzavřeného oddělení psychiatrické nemocnice (tj. bude vám uložena ústavní ochranná léčba).